NIKDY NEVYCHÁZÍM
Nejsem z tohoto světa. Jako by existoval jen jediný svět. V mém světě je v zimě i v létě přesně 23,5 stupně Celsia.
V mém světě je stále den a nikdy noc. Neprší tu a nesněží, ani nesvítí slunce. V mém světě existuje jen jediné roční období a já pro ně ještě nenašla jméno. Tato vila je mým světem.
Pokoj Asie, knihovna Evropa, kuchyně je moje Afrika a severní Amerika leží v mé pracovně. Ložnice je jižní Amerika a Oceánie je na terase. Jen pár kroků vzdálená, ale úplně nedosažitelná. Už dvanáct let jsem svůj dům neopustila. Nemůžu opustit svůj dům. Ale žiju pode svých pravidel. Nejsem cvok, jsem spisovatelka. Známá. Píšu pod pseudonymem a vydělávám slušné peníze.
Vše je pevně dané a uspořádané.
Věci, které v mém světe schází: vedra a lidé, kteří se chějí koupat a opalovat, hlasy lidí na ulici, obchody, zvuky města a kaštany padající náhle ze stromu. Náhodná setkání. Malé ženy vlečené krajinou svými velkými psy. Padající hvězdy. Kachňata, co se učí plavat. Kočky, které měkce dopadají v noci na cizí zahrady. Dopravní nehody. Sluneční svit.
Můj svět si vystačí jen s trochou barev.
Mým útočištěm je hudba a filmy. Knihy jsou mojí láskou. Když jsem veselá, tak si pustím i odpovídající hudbu – žádný hloupý popík, ale rockové balady a skladby. Vytočím je tak nahlas, až se bubínky překrvují k prasknutí. V mém světě potřebuju vydráždit nervy něčím, co není z venku. V mém světě bez venkovních zvuků a cizích lidí.
Stojím ve své osamělé kuchyni a poslouchám muziku. Jsem tady v bezpečí.
Oknem kuchyně sleduji příjezdovou cestu k domu. Vypadá tak pokojně, ale už brzy přijde monstrum z mých děsivých snů. Ten, co mi zničil dny a pomíchal noci a dny .
A já mu otevřu a nebudu moct utéct. Nikdy nevycházím přece ven. Co se může stát, až to monstrum pustím dovnitř?
Povídka pokračuje v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.