JOELY
Od své nové terapeutky dostala úkol, nevěděla, k čemu by to tak mohlo být dobré – psát si své pocity z dávné minulosti, věci prošlé, které zmizely a jakoby se ani nestaly. Minulost je mrtvá asi tak stejně jako ona. Ráno nemůže vstát do práce, únava ji drtí klouby, kosti, vnitřnosti. Zažírá se do mozku. Nic necítí a má jedinou touhu. Spát. Spát a spát.
Její dcery už vidí mámu jen ležet a zvykají si na ten stav, že máma nefunguje a leží.
„Poslechnu terapeutku, zkusím něco ze své paměti vydolovat“ přesvědčovala se Joely.. Ale jak začít?
Bylo jí 13 let. Nebo trochu víc? V té době Joely začala být smutná… Rodiče si žili svým společensky velmi aktivním životem a ona jakoby přestávala existovat.. Sice dál předstírala, chodila do školy, mluvila se spolužáky, kamarádkami, četla si. Ale to divné prázdno ji pohlcovalo jako noc. Budilo ji ze snů a děsilo ráno.. Polykalo ji kousek po kousku. Nenapadlo ji se někomu svěřit. Kamarádky by ji nepochopily, a ani ona sama moc nechápala, co se s ní děje.
Přestala jíst… a to jí pomáhalo najít nějaký smysl. Chtěla by být křehká tak, jako byla uvnitř, aby to všichni pochopili a věci se změnily. Joely bez námahy hubla. Tváře se propaly a zbledly, oči se zvětšily. Vzhled zdravé holky pomalu .Už tolik nečetla, ani nekreslila.., i smutek odešel, protože měla cíl… Být křehká navenek a spojit duši s tělem. A pochopit smysl všeho, co cítí a co jí děje
Jak ubývala kila, zvětšovala se i únava a přicházely zvláštní sny..
Těžko si pocity z dávné minulosti vybavovala. Byly zasunuté, jako by nešel vytáhnout starý šuplík… Někde se zasekl. Co se jí vlastně stalo doopravdy? Nikdo jí nijak viditelně neublížil. Nic hrozného se nedělo.
Její mladší dcera je teď stejně stará, jako byla tehdy ona. Často o ni má obavy. Je také osamělá. Dnes se už s kamarádkami ven nechodí, sedí u počítače nebo si povídají přes messenger na mobilu,a jen zříkdakdy zajde ke spolužačce.
Dopíše svůj úkol pro terapeutku… zítra.
Joely pohltila únava a nechala se kolébat do úlevy spánku.
V jedenácti letech umřel její děda a tušila to, ještě než jí to rodiče řekli. Několik dní byla úplně mimo reálný svět.. byla s ním, i když byl po smrti a cítila to jako něco běžného. Rozoučili se. V té době se začaly objevovat její zvláštní sny . Postupně. Jako když se dopadne pár kapek dřív, než se rozprší.
Povídka pokračuje v E-booku, je ale potřeba získat heslo. Více zde.